Podrobněji k Vašemu CD:
Kdybych měl vybrat jednu nejtypičtější skladbu, sáhl bych po
Magic Time jako vaši nejreprezentativnější věci.
Dále mezi mé favority patří Mít Glanc, Bermudský triangl, Dobře, že svět se točí.
Hodně lidí by za The Best asi prohlásilo Sám v sadu růží. Je to určitě výborná
věc s neuvěřitelně nadupanou baskytarou a naléhavým zpěvem, ale přesto je třeba určité
opatrnosti. Tato píseň nejvíce naabsorbovala rockový styl a okatě převzala textové klišé
sloka - refrén, toto všechno na úkor mírné ztráty originality a ztráty takové
té zvláštní psychodelie, kterou se pyšní ty výše uvedené skladby.
Jinak působivou atmosféru má Dopitá láhev, ozdobená úžasnou pasáží chóru s kostelními zvony v poslední třetině. Oceňuji, že tato pasáž je v písni jen jednou (právě tím je cenná -jako výjimečný klenot) a nepodlehli jste pokušení ji tam narvat pětkrát jako refrén.

Pocitovou Lilium bestialis jsem si oblíbil hlavně díky velmi podařenému klipu.
Podstatně méně mne zaujal klip k Sám v sadu růží - v něm vidíme triviální záběry
s telenoveláckým dějem, které vzletnost písně redukují na zahradnické handrkování.

Ale čert to vem, důležitější je muzika. Když se pokusím vaše písně nějak uchopit,
tak mi jakoby proklouznou mezi prstama a schovaj se za hřbety rukou, abych je nemohl rozpitvávat. Vymykají se běžným postupům, jsou složeny sebevědomě, s nadhledem a s jasným tahem na branku, mají svůj svébytný život. Uvádějí mi mysl do takového zvláštně dráždivého psychodelického rozpoložení.
V tomto smyslu u mne nemáte konkurenci. Opravdu těžké to popsat.

Hodně nadšení a dalších skvělých nápadů přeje
Radim Lůžek, Teplice v Č.